Česká literatura 1945 - 1948

V literárních přehledech se obvykle vyděluje zvlášť literatura bezprostředně po druhé světové válce a následně literatura, která vznikala po únorovém převratu cca až do roku 1958. Toto členění zohledňuje historický vývoj v naší zemi, pro světovou literaturu se ale zase až tak nehodí, protože tam jsou zcela jiné historické milníky.

Milníkem bezesporu spojujícím českou a světovou literaturu je konec druhé světové války. Ta skončila právě u nás 9. 5. 1945 německou kapitulací v Praze. Oficiálně ovšem německá vojska podepsala kapitulaci už o den dříve, boje na českém území ale ještě několik dní trvaly. Nicméně květen 1945 znamená konec války v Evropě.

Žádné předchozí historické období tolik neovlivňovalo naši literaturu jako právě období 1945 - 1958. Politická moc bezprostředně zasahovala do formy i obsahu literatury, autoři podléhali autocenzuře, někteří byli novou politickou protežováni, jiní perzekvováni.

Literatura 1945 - 1948

Historické události, které ovlivňovaly život obyvatelstva

9.5. 1945 - konec války v Československu, byť se na některých místech ještě několik dalších dnů bojovalo (viz například kniha Doktorka z domu trubačů o životě doktorky Věry Kálalové-Di Lottiové)

květen 1945 - prosinec 1945 - divoký odsun německého obyvatelstva - zobrazen v moderní literatuře, v dobové jen výjimečně a vždy ve více či méně černobílém zobrazení. Ze současné literatury toto období zachycuje například Vyhnání Gerty Schnirch - Kateřina Tučková, Sudetský dům, Nástup od Václava Řezáče.

1945 - 1947 - odsun německého obyvatelstva, tím dochází k úbytku téměř 3 milionů původních obyvatel země, s nimi odchází také německy psaná literatura a kultura, navíc v prvních letech po válce lidé odmítali i sám německý jazyk.

únor 1948 - státní převrat a následné postupné upevňování nového režimu

podzim 1948 - umírá prezident Beneš v Sezimově Ústí a tím definitivně končí éra demokratického Československa

Od zimy 1948 probíhají první politické procesy, které pak trvají v různé intenzitě až do roku 1960. Vraťte se ke kapitole Vězeňská literatura, kde najdete i řadu děl pojednávajících o politických procesech. Doporučuji také francouzský film Doznání podle stejnojmenné knihy Arthura Londona.

Literární směry a proudy, autoři

V první řadě válka připravila o život také mnoho předválečných spisovatelů. Mezi ně patří například Josef Čapek, Vladislav Vančura, Jiří Orten, Karel Poláček a další. Těsně po válce byla vydána jejich poslední díla, ta, která napsali během války, ale která nemohla vyjít. V roce 1946 vyšlo Poláčkovo Bylo nás pět, vychází Ortenovy Básně, Čapkův Deník z koncentračního tábora a další. Za války zahynuli i další umělci, například hudební skladatelé Jaroslav Ježek (Život je jen náhoda) nebo Pavel Haas. V americké emigraci zůstal Bohuslav Martinů. V roce 1946 vznikl mezinárodní hudební festival Pražské jaro.

Hlavním tématem těsně poválečné literatury byla válka a osvobození. Na konci války vznikají spontánní básně oslavující osvobození, boje na barikádách či první dny svobody. Takové básně píše například Jaroslav Seifert sb. Přilba hlíny, František Halas sb. V řadě, Vítězslav Nezval báseň Přišli včas, Vladimír Holan Panychida... Básně mají různou kvalitu, ty umělecky zajímavější jsou čtivé i dnes.

Do literatury vstupují umělci, kteří za Protektorátu publikovat nemohli. Například básníci a výtvarníci skupiny 42 Skupina 42. V jejich tvorbě rezonuje existencialismus, zobrazovali velkoměsto, své texty propojovali s výtvarným zpracováním, věnovali se například kolážím. Řadíme sem Jiřího Koláře, Ivana Blatného, Josefa Kainara, Jiřinu Haukovou, Jana Hanče nebo Jindřicha Chalupeckého. Skupina 42 má i svoji ryze výtvarnou skupinu, jejímž představitelem byl například Kamil Lhoták.

Publikuje také surrealistická Skupina Ra, která ovšem byla už v roce 1948 zakázána. Sem patří Karel Hynek, Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc či Oldřich Wenzl.

Také křesťansky orientovaná poezie se objevuje těsně po válce, k autorům patřili Zdeněk Rotrekl, Ivan Slavík či Miloš Dvořák.

Hlavním tématem prózy v tomto období byla válka a okupace. K nejlepším dílům z tohoto období patří povídkový soubor Němá barikáda od Jana Drdy a romány Život s hvězdou a Na střeše je Mendelssohn od Jiřího Weila. Téma života emigrantů v cizí zemi přinesl skvělý psychologický román Egona Hostovského Cizinec hledá byt.

Vychází také válečné deníky, z nichž nejznámější je určitě Reportáž psaná na oprátce od Julia Fučíka, Deník Josefa Čapka a další.